Setkání mistrů se Petru Kačírkovi velmi vydařilo, a tak to vypadalo, že závěr roku už bude pro Duck Racing poklidný. Plán byl takový, že z Pražského Rallysprintu odjede neporušený týmový vůz Škoda Fabia R5 zpět do své domácí lokace v UAE, kde se v lednu zapojí do místního národního šampionátu v rally…
Tradiční podzimní Setkání mistrů na autodromu v Sosnové u České Lípy letos nevynechal ani tým Duck Racing, který reprezentoval Petr Kačírek s vozem Škoda Fabia R5. A uspěl! Podařilo se mu téměř nemožné a v součtu dvou kvalifikačních jízd udolal hned celou škálu zkušených soutěžáků. Za ním skončili ostřílení Trojan či Drotár, největší ´bombou´ však byl skalp Vojty Štajfa s novým VW Polo. Po první kvalifikační jízdě se Kačírek držel na solidní šesté příčce se ztrátou několika desetin vteřiny na nejlepší, ve druhé jízdě pak ale ještě silněji přišlápl plynový pedál a díky bezchybné jízdě se s výtečně připraveným vozem posunul dokonce do první čtveřice. Poražení nicméně prokázali sportovního ducha a Petrovi sportovně pogratulovali, na Vojtu Štajfa ale čekalo dilema, komu přát úspěch víc. Kačírka totiž průběžné pořadí vyneslo do přímého boje o zelený věnec s multišampiónem Václavem Pechem. Tomu připravoval vůz právě Štajfův tým Racing 21, který tradičně chystá i škodovku Duck Racingu.
Před touto finálovou jízdou bylo cítit v servisním stanu trochu napětí, ve druhé kvalifikační jízdě totiž ztratil Kačírek na Pecha jen pár desetinek sekundy, no a v závodě na dvě kola se mohlo stát cokoliv. A jak to celé dopadlo? Nechme hovořit Petra Kačírka: „Před jízdou jsme chvíli seděli spolu s Václavem v zázemí a bavili se o tom, že malou výhodu bude mít ten z nás, který si vylosuje startovní pozici dále od tribun. Ukázalo se totiž v předchozích jízdách, že právě tato trasa je o maličko výhodnější. A tak když jsme najížděli na start a los mi určil právě onu výhodnější startovní pozici, říkal jsem si, že by to třeba mohlo vyjít… Jenže pak bylo všechno jinak a závod se bohužel rozhodl hned na startu. Mám s fabií odjeto cca 400 ostrých km a některé věci zatím stále ještě nemám natolik zažité, jak by bylo potřeba. Teď jsem měl na startu pět vteřin na zařazení jedničky, zapnutí závodního režimu, spuštění startovacího programu, pak bylo ještě potřeba chytit ruční brzdu, přidat plný plyn a soustředit se na rozsvícení správného světla na semaforu. Až příliš jsem se soustředil na všechny procedury a najednou přišlo světlo a start… Logický důsledek toho všeho bylo moc rychlé povolení spojky, auto samozřejmě jen poskočilo a zhaslo. Než jsem znovu nastartoval a rozjel se, Václav byl už v první zatáčce a bylo po závodě… Byl jsem samozřejmě hodně zklamán, ale na druhou stranu, chtít porazit Václava Pecha, který jel navíc s novým vozem, to byla asi moc velká troufalost,“ usmívá se Kačírek.
Ze Sosnové tak odjížděl Duck Racing s pocitem nevyužité historické šance, ale zároveň se čtvrtou příčkou a s pocitem uspokojení z předvedeného výkonu v kvalifikaci. O to víc se tým těšil na Pražský Rallysprint (zejména na jeho Strahovské okruhy), který se konal o měsíc později. Přesně před rokem skončil Petr Kačírek na tomto podniku jen těsně za první desítkou, letos proto bylo logickým cílem nakouknout mezi nejrychlejší. Pro služebně nejstaršího českého okruháře však byl trochu komplikací nový formát podniku. Přibylo v něm totiž kilometrů klasických rychlostních zkoušek právě na úkor Petrova oblíbeného kroužení kolem Strahova. Další novinkou bylo složení posádky. Petr v posledních ročnících brázdil tratě Pražského Rallysprintu se svojí dcerou Petrou, ta si ale při nehodě na skútru dva týdny před startem zlomila nohu. Na místo spolujezdce proto usedla další Petra, tentokrát Řiháková. To ale žádný velký problém nebyl, takto složená posádka se totiž společně účastní šotolinového mistrovství Spojených Arabských Emirátů. Pražské klání letos začalo čtyřmi klasickými erzetami, z nichž zejména ´Karlík´ byl opravdu náročný. V noci navíc trochu zapršelo, čímž se pro všechny posádky stala jízda namrzlým údolím především bojem o udržení na silnici. Nepsaným prvořadým úkolem pražského závodu je však přežití ranních erzet a následný návrat s nepoškozeným autem na Strahov. Až tam totiž většinou čekají diváci, partneři a kamarádi. Ne všem posádkám se to letos povedlo. Fabia s nálepkou Kačera Donalda však měla štěstí a její posádka ji na strahovský kopec dovezla úspěšně, a to na průběžném patnáctém místě. Finálový boj o vytouženou první desítku tak mohl začít. Kroužení kolem strahovských stadiónů je známé tím, že je zde třeba přesná a precizní jízda mezi obrubníky, retardéry a vyházenými dlažebními kostkami. Sebemenší chybička znamená konec závodu - právě o tom by mohl vyprávět třeba zkušený Vojta Štajf, který vloni přišel o vítězství v posledním kole té úplně poslední erzety jen malým ťuknutím o obrubník…
Kačírek s Řihákovou první průjezd Strahovem pojali sice na jistotu, přesto ale dostatečně rychle a posunuli se díky tomu už na třináctou příčku. V tu chvíli ucítili šanci zabojovat v RZ 6 o posun mezi nejlepší desítku, což v konkurenci mnoha mistrů českého, slovenského i polského šampionátu nebyl pro naši (v rally spíše sporadicky startující) posádku ani trochu snadný úkol. Jak to dopadlo? Nechme mluvit Petra Kačírka: „Do poslední měřené erzety jsme vstoupili s Petrou s tím, že to zkusíme. Doteď jsme jeli hlavně na jistotu, ale protože auto fungovalo skvěle a my se i trefovali do správné volby pneumatik Pirelli, řekli jsme si - proč by ne? Nastala ta správná chvíle pro trochu víc adrenalinu, v posledním závodě sezóny jsme si mohli dovolit i trochu více zatlačit ´na materiál´. Útočili jsme a po dvou kolech ze tří a půl kolové erzety jsme na mezičase zrychlovali o celých jedenáct vteřin oproti prvnímu průjezdu. Ve třetím kole jsme však dojeli pomalejšího soupeře před námi s dalším vozem R5 a bylo potřeba zamyslet se, jak se situací naložit. Variantou bylo ubrat plyn a dokroužit za ním, anebo riskovat a pokusit se o předjetí. Na klasickém okruhu to nebývá problém, stačí jeden lepší výjezd ze zatáčky, před tou další být lepší na brzdách a jste tam. V rally to tak ale nefunguje - z auta není pořádně vidět ven, takže ani nevíte, jestli jezdec před vámi o vás vůbec ví. A tak jsme strávili půl kola za soupeřem a hledali skulinku pro předjetí. Pak za jedním z retardérů jeho auto náhle zpomalilo a uhnulo na stranu a já začal předjíždět v domnění, že nás pouští před sebe. K mému překvapení ale soupeř ostře odbočil do cíle erzety, takže se najednou ocitl přímo přede mnou. Nebylo to sice ve velké rychlosti, avšak kolizi už nešlo zabránit a náš boj o první desítku skončil... Auto jsme měli rozbité, výsledek žádný a našim mechanikům přibylo k jejich úkolům pár předvánočních dnů a nocí strávených při opravách. Už za měsíc totiž startujeme s fabií v UAE a její cesta lodí směrem do pouště začíná už na konci tohoto týdne… Praha tedy dopadla, tak jak dopadla, a mně nezbylo než si (jako už mnohokrát, za těch 28 let, co se potloukám po závodech) říci okřídlenou větu ´Das ist Motorsport, hlavně že se nám nic nestalo´. Ale tentokrát jsme měli opravdu pech,“ smutní Petr Kačírek.
Dalším pražským příběhem pro Duck Racing byla účast ´historického´ týmu a jeho BMW 318is. Tento tým zažil v sezóně 2019 spoustu zdarů i nezdarů s novou technikou, která byla postavena pro šestidenní šotolinový závod v Maroku a také pro účast v českém mistrovství historických vozů. Na start Pražského Rallysprintu nastoupila posádka Martin Kučera - Radek Mareš, tedy zkušený pilot a s ním spolujezdec, jenž navigoval Jaroslava Petráska při zmíněném startu v Maroku. Posádka se na závod patřičně těšila, vrcholem měla být strahovská show v podání moravského pilota, jenž si se svou ´zadokolkou´ rád užívá jízdu smykem. Nasazení na prvních dvou ranních erzetách potvrdilo odhodlání nejen pobavit fanoušky, ale také ucházet se o přední pozice v kategorii historických vozů. Do třetí erzety nastupovali Kučera s Marešem jako lídři tohoto hodnocení s dostatečným náskokem na zbylé soupeře, jak to ale bylo dál, popisuje manažer posádky Jaroslav Petrásek: „Překvapením pro diváky měla být premiéra Radka Mareše za volantem našeho vozu. V náročných podmínkách, které panovaly na uklouzané trati to ale úplně nedopadlo… Kluci zkrátka skončili se svým vozem na břiše v příkopě mimo trať. Škoda na voze je minimální a kolize se obešla bez zranění, bohužel ale auto se podařilo vyprostit příliš pozdě, a tak už posádka své umění na Strahově předvést nemohla. Přesto si myslím, že naši fanoušci mohli být aspoň částečně spokojeni – v našem zázemí jsme totiž jako překvapení prezentovali jedno z nejklasičtějších soutěžních aut všech dob. Náš kamarád Petr Žáček totiž dovezl Audi Quattro S1 a u něj se zastavil snad každý, kdo zadní branou přišel na Strahov. I my jsme si přes malé nezdary soutěž patřičně užili a už se těšíme na její příští ročník. Teď už je ale závěr roku a proto bych za náš tým Duck Racing rád poděkoval fanouškům za jejich přízeň. Velký dík patří ale i všem partnerům, mechanikům a prostě všem, kteří nám pomáhají a ony krásné zážitky ze závodění nám umožňují. Přejeme všem i příjemné Vánoce a šťastný vstup do nového roku 2020!“
Chcete si prohlédnout současné aktuality ?